Horšovský Týn
Město Horšovský Týn

Historie

V mělkém údolí řeky Radbuzy je po obou jejích březích rozloženo malebné město Horšovský Týn.
Městem prochází hlavní komunikace I/26 a v dávné minulosti zde vedla zemská stezka z Prahy do Řezna, kde již v 10. století stávala kupecká osada, patrně ohrazená palisádovou hradbou a chráněná hliněným valem.
Po vzniku pražského biskupství - po roce 973 - se celá oblast stváv majetkem této instituce se správou v nedalekém Horšově. Dle zdejší vesnice získalo město svůj název: Horšovský Týn.
Svým hospodářským a stategickým významem zastínil Týn postupně ve 13.  století Horšov. V pol. 13. století přenesl biskup Jan III. z Dražic sídlo svého panství z Horšova do Týna, který od Horšova obdržel jméno. Sídlem biskupa však nebyla původní kupecká osada na pravém břehu, ale neklidná doba si vyžádala stavbu pevného hradu na výhodnějším místě - na strmě se zvedajícím levém břehu Radbuzy. V jeho podhradí vznilo nové jádro osídlení.
Zakládací listina města se nezachovala, psaná privilegia získal Horšovský Týn až roku 1406 od arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburka. To už bylo město půl století obehnáno pásem hradeb. Jejich pevnost se osvědčila v době husitských válek, kdy byly hrad a město několikrát obléhány, v roce 1422 a 1431. To již byl zástavním držitelem panství Zdeněk z Drštky.
V roce 1542 získali město a celé panství Lobkovicové, jeden z  nejvýznamnějších panských rodů v Čechách. Začátek jejich panování však nebyl příliš šťastný. V roce 1547 postihl hrad a město katastrofální požár. K překonání následků požáru přistoupili Lobkovicové s renesanční velkorysostí. Na místě biskupské falce vyrostl rozlehlý, pohodlný zámek ve stylu severoitalské renesance. Také měšťanské domy získaly renesanční podobu.
Hospodářské podnikání Lobkoviců přineslo městu rozkvět, i když měšťané vedli s vrchností neustálé spory o výši poddanských povinností. Lobkovicové panství však bohatlo, patřilo na přelomu 16. a 17. století mezi 10 největších dominií v Čechách. Nebylo tedy divu, že po porážce stavovského povstání, jehož se Vilém st. z Lobkovic aktivně účastnil, projevil o panství zájem jeden z  nejbližších důvěrníků bělohorského vítěze císaře Ferdinanda II. - hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu. Získal ho velmi lacino v roce 1622 a v držení této rodiny zůstává až do roku 1945. Pro město samotné byla změna pána určitou výhodou, protože mocný majitel dovedl město ochránit před průtahy a ložírováním žoldnéřů. A tak až na sklonu třicetileté války utrpěl Horšovský Týn značné škody při tažení švédských vojsk.
Po třicetileté válce zaznamenal Horšovský Týn opět pozvolný rozvoj. Nebylo to však už město ryze české, v průběhu 2. pol. 17. století a zejména v 18.  století byla dovršena germanizace Horšovského Týna.
Zlepšující se hospodářská situace se projevila i ve zvýšené stavební aktivitě. Město dostalo barokní a rokokovou podobu, kterou si historické jádro zachovalo dodnes. Od roku 1849 až do roku 1960 (111 let) byl Horšovský Týn okresem.
Až do začátku 20. století převládalo ve městě zemědělství. V roce 1900  byla vybudována železnice Staňkov - Horšovský Týn - Poběžovice. Významným rokem v historii je pro Horšovský Týn rok 1945. Dne 5. 5. 1945 v 19,38 hodin byl Horšovský Týn osvobozen Americkou armádou.

Znak města

R. 1848 panství Horšovský Týn, kraj Klatovský. V latinských textech Tynhorssowium, Tina Horssii, Teyn Horssowiensis; v německých Bischofteinitz.
Městem byl Týn už r. 1352. Původně Horšovský Týn užíval jako znaku asi jenom bílé tvrze s branou a třemi vížkami na modrém štítě. Ferdinand I. polepšil tento znak 9. května 1546 tím, že starý znak zdvojený položil do dolní poloviny štítu, do horní dal pak polovici znaku pánů z Lobkovic. Podle tohoto polepšení byla nadále první čtvrť štítu příčně dělená, nahoře červená, dole bílá, v obou polích zlatě damaskova-ná, v druhé čtvrtině bílé byla černá orlice bez koruny doprava hledící, šikmo k pravé straně nakloněná, s červeným jazykem, zlatou zbrojí a se zlatým, trojlístky zakončeným půlměsícem přes prsa a křídla. V dolní polovině štítu modré barvy byly pak dvě stříbrné tvrze s otevřenými branami s  průhledem do průjezdu a se třemi věžičkami.
Privilegiem z 6. května 1622 císař Ferdinand II. opět pozměnil znak Horšovského Týna. Přitom bylo ponecháno staré rozdělení štítu na čtyři nestejná pole, z nichž původně bílá druhá čtvrť ještě proměněna ve zlatou, ale orlice z  této čtvrtiny byla nevhodně roztažena přes celý štít, takže se pařáty opírala o obě tvrze a její horní část nepěkně překrývala nestejně barevná pole horní poloviny štítu. Znak z r. 1622 měl tedy tuto podobu: Štít příčně dělený, jehož horní polovina byla dělena tak, že pravá první čtvrtina byla zlatá, druhá pak příčně dělená červená a bílá. Dolní polovina štítu byla modrá a v ní byly vedle sebe dvě bílé tvrze s otevřenou branou s vraty a vytaženou zlatou mříží, po stranách byly střílny a každá tvrz vrcholila třemi vížkami, z nichž každá měla okno a špičatou střechu se zlatou makovicí. O tvrze se svými pařáty opírala přes celý štít rozložená černá doprava hledící korunovaná orlice s červeným jazykem, se zlatou zbrojí a se zlatým monogramem F II pod korunou na prsou.

Heraldická podivnost a pochybnost polepšení, jež porušilo logický historicky vzniklý útvar staršího znaku, vedly k tomu, že Horšovskotýnští se v nové době rozhodli vrátit se ke znaku 16. století. Byl jim skutečně schválen ministerstvem vnitra dne 23. března 1927, zn. Č. Z. 12411 a č. 12557 s malým rozdílem v  podání branky s vraty. Nacisté za okupace užívali opět znaku z r. 1622, což však nic nemění na platnosti znaku potvrzeného v r. 1927. V nové době užívá město mylně u tvrzí branky zavřené, což odporuje jak privilegiu z r. 1546, tak zejména platné normě z r. 1927. Mělo by se k ní vrátit.
Popis znaku: Štít příčně dělený. Horní polovina je svisle rozpoltěná. Pravá čtvrtina je znovu příčně dělená, její horní pole červené se zlatou mříží (damaskováním), dolní pole je bílé (stříbrné) rovněž ze zlatým damaskováním. V levé polovině horní části štítuje v bílém poli černá orlice bez korunky s červeným vyplazeným jazykem, se zlatou zbrojí a se zlatým půl měsícem přes prsa zakončeným trojlisty. Orlice je šikmo doprava nakloněná. Dolní polovina štítu je modrá a v ní jsou dvě stříbrné (bílé) tvrze se dvěmi malými okny, s  otevřenými branami s hnědými vraty s černým kováním a vytaženou šedivou mříží a nad tím třemi těsně vedle sebe stojícím mi nízkými věžemi, každá s oknem a  červenou špičatou střechou se zlatou makovicí.

publikace: Městké znaky v českých zemích (Jiří Čarek)

  • Horšovský Týn, znak polepšený císařem Ferdinanda I.
  • Znak z privilegia krále Ferdinanda I. Ferdinandem II. r. 1622.  

Hisorický znak Hisorický znak

 

 

 

 

 

Znak města používaný do roku 2018

Současný znak městaSoučasný znak města

 

 

 

 

 

Současný znak městaZnak města

Dělený a nahoře polcený štít. Horní pravé pole zvýšeně červeno-stříbrně dělené, v levém stříbrném poli kosmo černá orlice se zlatou zbrojí a jetelovitě zakončeným perizoniem. Dole  dva volné  stříbrné hrady, oba s rozšířeným soklem, černou prázdnou bosovanou branou, nahoře provázenou dvěma okny. Nad branou římsa, z níž vynikají tři spojené věže, prostřední větší, každá s oknem a s červenou stanovou střechou. Všechna okna černá oblouková. (Zdroj: Registr komunálních symbolů, 2018)

Současná vlajka města

Modrý list se čtvrceným, červeno-bílo-bílo-černým, žerďovým pruhem široVlajka městakým čtvrtinu délky listu. V modrém poli dva volné bílé hrady, oba s rozšířeným soklem,  černou  prázdnou  bosovanou  bránou, nahoře provázenou dvěma okny.  Nad branou římsa, z níž vynikají tři spojené věže, prostřední větší, každá s oknem a s červenou stanovou střechou.  Všechna okna černá oblouková. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. 21. 6. 2018.  (Zdroj: Registr komunálních symbolů, 2018)